Tvrdost polyuretanových součástí{0}} odolných proti opotřebení je kritickým ukazatelem odolnosti materiálu vůči stlačení a vtlačení; obvykle se vyjadřuje pomocí stupnice tvrdosti Shore (Shore A nebo Shore D)*. Polyuretanové materiály vykazující větší elasticitu jsou běžně charakterizovány tvrdostí Shore A, typicky spadající do rozmezí 60A až 95A. Naopak součásti vyžadující vynikající odolnost proti opotřebení a tuhost využívají tvrdost Shore D, která se obecně pohybuje od 20D do 50D. Měření tvrdosti se obvykle provádí pomocí standardního tvrdoměru, který posuzuje odolnost materiálu proti vtlačení vtlačením indentoru určité velikosti do jeho povrchu. Čím vyšší tvrdost, tím větší je odolnost materiálu proti oděru a jeho nosnost, i když jeho elasticita může být mírně snížena.
Volba tvrdosti polyuretanových součástí-odolných proti opotřebení přímo ovlivňuje jejich provozní výkon. Komponenty s vyšší tvrdostí jsou vhodné pro prostředí s vysokým -nárazem a vysokým{3}}oděrem-, jako jsou ty, které se nacházejí v důlních drtičkách a vložkách kulových mlýnů-, kde účinně prodlužují životnost. Součásti s nižší tvrdostí jsou naopak ideální pro aplikace vyžadující tlumení nárazů, ochranu zařízení nebo manipulaci s křehkými materiály-, jako jsou štěrbinové desky vibračních třídičů a vložky násypek-, protože pomáhají minimalizovat rozbití materiálu a opotřebení zařízení.
